Adolf Born

(12. 6. 1930 České Velenice - 22. 5.  2016 Praha)

Adolf Born byl úspěšný malíř, ilustrátor, animátor, karikaturista a kostýmní výtvarník.

Výtvarnou výchovu studoval na pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Jeho doménou byla grafika – suchá jehla, lept a především litografie.

Po škole se potřeboval uchytit, a tak neodmítl nabídku ilustrovat historky ze životů družstevníků. Ty byly poněkud humorné a Born se tak postupem času odchýlil ke karikatuře.

Mezi nejznámější malířovy ilustrace patří například slavné kreslené postavy Mach a Šebestová. Ilustroval knihy Jiřího Žáčka, Julese Verna a právě Miloša Macourka - autore již zmiňované dvojice ze školních lavic - Macha a Šebestové. (Ilustroval přibližně 230 knih.)

Jako ilustrátor si Adolf plnil své sny, tvrdil, že ilustrace - stejně jako text - musí žít svým vlastním příběhem.

Je také autorem kostýmů a dekorací k opeře Antonína Dvořáka Čert a Káča inscenované v Národním divadle, dále inscenace hudební fakulty HAMU - opera V studni Viléma Blodka.

Jeho animace navíc vtipně glosují i děj ve filmové sérií o básnících (Jak svět přichází o básníky, Jak básníci přicházejí o iluze, Jak básníkům chutná život) a jeho animace nechybí dokonce i v závěrečném dílu Jak básníci čekají na zázrak, který byl uveden do kin měsíc před jeho smrtí. 

Slovo autora:

"Grafika, se svým množstvím technik je veliké dobrodružství. Korekce na litografickém kameni či pro lept na připravené desce se dělají s obtížemi. Je to stejné, jako když na netknutý led vjíždí krasobruslařský pár. Na čistém ledě je vidět jakoukoli nepřesnost. V letmých diskusích s malíři, kteří ortodoxně považují své metiers za kulminaci všeho dění, se snažím jim vštípit dominantní roli grafiky záměrně zjednodušeným způsobem: přemalovávat plátno jde téměř donekonečna. U litografického kamene či hlubotiskové desky to nelze. O to je dobrodružství vstupu do tohoto ringu grafiky intenzivnější. Většina malířů s tím živě nesouhlasí. Proto se my grafici sdružujeme v jakési cechy, kde si hezky mezi sebou rozumíme. Máme v tom velikou superioritu neboť sochaři a malíři tak plánovitě nečiní a většinou to sledují s určitou dávkou závisti a nedůvěry, což však před námi grafiky vehementně popírají. Naše soudržnost pramení také z toho, že se pravidelně vídáme v litografických a hlubotiskových dílnách, kde hovoříme o svých problémech, což zní velmi noblesně, ale je to činnost absolutně totožná s trhovci, kteří stojí u stánků se svým zbožím. Tiskaři, se kterými pracujeme a oni pracují s námi, jsou lidé absolutně propadlí své činnosti a ten rituál vzájemné komunikace je hrozně krásný, i když si někdy hrozně lezeme na nervy.“„Chtěl bych, aby lidská hloupost, která vymyslela hranice pomyslné i skutečné jednou zmizela. Patřím k těm, kteří jsou velmi, velmi optimističtí.“

Adolf Born